Obecně

oddělení 3503 - Retailové finanční služby a ochrana spotřebitele na finančním trhu
oddělení 3503 - Retailové finanční služby a ochrana spotřebitele na finančním trhu

Vydáno

Obecně o pojištění

Pojištění lze charakterizovat jako přenesení rizika vzniku negativních důsledků nahodilých (tzv. škodných) událostí, které vedou k újmě na majetku, životu či zdraví, z osoby, která je těmto rizikům vystavena (tzv. pojištěného) na osobu specializovanou (tzv. pojistitel - pojišťovna), přičemž tato se za úplatu zavazuje poskytnout pojistné plnění, nastane-li nahodilá v pojistných podmínkách blíže označená událost. V případě vzniku pojistné události oprávněná osoba obdrží pojistné plnění, jehož výše – ve srovnání se spořením či investováním – se neodvíjí od doposud vložených finančních prostředků.

Od soukromého pojištění definovaného výše je potřeba odlišovat tzv. sociální pojištění. Přes podobné označení se jedná o pojištění jen nominálně (správně hovoříme o tzv. sociálním zabezpečení), fakticky se jedná o zcela odlišné systémy fungující na různých principech:

  • soukromé pojištění vzniká na základě právního vztahu (smlouvy) mezi pojistitelem a pojistníkem. Pojistitelem je pojišťovna, pro kterou je sjednávání pojištění většinou podnikatelskou činností, tj. hovoříme o pojištění komerčním. Práva a povinnosti účastníků pojištění jsou stanoveny obecně závaznými právními předpisy a příslušnou pojistnou smlouvou a pojistnými podmínkami. Prostředky pro budoucí výplaty plnění získává pojišťovna z pojistného, ze kterého tvoří zákonné a účelové, tzv. technické rezervy.
  • sociální pojištění (sociální zabezpečení) oproti tomu zahrnuje úhradu újmy související s tzv. sociálními riziky (nezaměstnanost, zdravotní péče, pracovní neschopnost), a to v rozsahu daném politickým rozhodnutím státu. Vzniká na základě zákona, bez ohledu na vůli pojištěných, je financováno ze státního rozpočtu, a není tak účelově vázané na konkrétní dávky. Pro sociální pojištění je (na rozdíl od pojištění soukromého) typické, že výše pojistného neodráží míru rizika, ale je pro všechny účastníky pojištění stanoveno stejným způsobem (obvykle určitým procentem z příjmů). Plnění ze sociálního pojištění může až na výjimky (např. vdovské a sirotčí důchody) čerpat pouze osoba pojištěná, nikoli třetí strana. Sociální pojištění je financováno nejen samotnými pojištěnými, ale také příspěvky zaměstnavatelů, případně příspěvky od státu.

Forma a druhy soukromého pojištění

Nejčastějším způsobem klasifikace soukromých pojištění je dělení podle formy a druhu.

Dle formy rozlišujeme pojištění zákonné a smluvní, přičemž smluvní může nabývat formy povinné (např. pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a dobrovolné.

Druhy pojištění lze stanovit podle různých hledisek, nejčasněji podle předmětu pojištění:

  • pojištění osob (životní pojištění, úrazové pojištění, pojištění pro případ nemoci),
  • pojištění, majetku
  • pojištění právní ochrany
  • pojištění odpovědnosti
  • pojištění úvěru nebo záruky
  • pojištění finančních ztrát

Pojištění lze rovněž dělit dle odvětví pro potřeby udělení povolení pojišťovně na pojištění životní a pojištění neživotní.

Dle toho, zda pojistné plnění závisí na výši újmy nebo nikoliv (tj. je ujednána pojistná částka nezávislá na výši újmy) rozlišujeme také pojištění škodová a pojištění obnosová.

Pojištění obnosová někdy také nazýváme pojištěními na pojistnou částku, neboť je zde stanovena pojistná částka, která udává konkrétní výši pojistného plnění. Vedle pojistné částky lze ujednat i opakované pojistné plnění (důchod). Nastane-li pojistná událost, pojistitel vyplácí pojistné plnění ve výši pojistné částky, v rozsahu určitého procenta pojistné částky, nebo v dohodnuté výši, četnosti a době placení důchodu. Skutečnou výši potřeby pojistitel nezjišťuje, pojistné plnění je nezávislé na výši újmy, závisí pouze na předem pevně stanovené výši pojistné částky nebo dohodnutého důchodu. Pojištění obnosová slouží ke krytí abstraktních potřeb (nemajetkové újmy), u kterých nelze přímo ohodnotit a vyjádřit výši škody (ztráta na životě, bolest, ztížení společenského uplatnění, duševní útrapy), nebo tehdy není-li pojistnou událostí škoda v klasickém slova smyslu, avšak realizace „rizika dožití se“ určitého věku či životní události. Využívá se tedy především u pojištění osob.

U škodových pojištění je naopak pojistné plnění na výši nastalé újmy závislé, a to do částky nebo limitu stanoveného pojistnou smlouvou. Výše pojistného plnění nemůže výši újmy přesáhnout. Takové pojištění tedy nemůže vést k obohacení, je určeno pouze k náhradě nastalé újmy. Z právní úpravy škodového pojištění vyplývá, že pokud by měl pojistník sjednáno na jedno riziko více pojištění, pojistné plnění by přesto nemělo překročit výši vzniklé újmy (jednotlivé pojišťovny by hradily pojistné plnění pouze v určitém poměru tak, aby celkové pojistné plnění nepřesahovalo výši újmy). Dosažení pojistného plnění vyššího než je vzniklá škoda, je kvalifikováno v rámci škodového pojištění jako pojistný podvod. Škodová pojištění jsou typická pro pojištění majetku a pojištění odpovědnosti.